Germany Cup 2024
Po dlouhých letech se nám podařilo nastartovat úspěšně mládež ve společenství s TJ Sokol Stádlec. Od mladších žáků se naši hráči sdružují a tato spolupráce přináší ovoce v návratu našich mužstev do krajských soutěží. Jako odměnu za tuto práci s mládeží jsme se rozhodli přihlásit na turnaj Germany Cup 2024 v Mnichově.
Taková akce v Bechyni asi nikdy předtím nebyla. Pokud bychom se měli omezit pouze na řeč čísel vypadalo by to asi nějak takto. 7 měsíců plánování, 111 účastníků zájezdu, 2 autobusy, nespočet hodin příprav, ohromná podpora od sponzorů. A jak se turnaj vydařil?
Hned na začátek bych chtěl velice poděkovat všem účastníkům za perfektní spolupráci. Ať už šlo o děti nebo dospělé, plnili vše, co se po nich chtělo a přispěli tak k úspěchu celé akce. Ale nyní hezky od začátku.
Po přípravách jsme se za slunného počasí vydali od stadionu v Bechyni směr Mnichovská Allianz Aréna. Z Bechyně odjely 2 autobusy a 2 doprovodná vozidla. Všichni plni očekávání se těšili na návštěvu stadionu nejslavnějšího klubu v Německu, Bayernu Mnichov. Už na hranicích se ale mračna na obloze černala a nám začínalo být jasné, že minimálně celý pátek bude ve znamení deště. To jsme ještě nevěděli, jak moc špatná předpověď nás čeká. Po příjezdu do Mnichova jsme se vydali ihned na prohlídku stadionu, který bych doslova dechberoucí. Zejména pro děti se jednalo o zážitek, na který nezapomenou. Však posuďte, stáli na stadioně, který mohli doteď sledovat v televizi při zápasech ligy mistrů. Prohlédli si muzeum jednoho z nejslavnějších a nejúspěšnějších klubů světa. Dostat děti z fanshopu byl téměř nadlidský úkol. Ale čas nás tlačil, bylo nutné dopravit se do ubytování, rychle načerpat energii skvělou večeří a vydat se na zahajovací ceremoniál celého turnaje. Když už jsme zmínili večeři, tak ta z kuchyně našeho ubytování, tedy DJH Youth Hostel Dachau by si nezadala s večeří z Michelinské restaurace v centru Mnichova. Po úvodním ceremoniálu jsme se za stálého, ale do té doby lehkého, deště přesunuli na umělou trávu hřiště přes silnici k úvodnímu zápasu s Eintrachtech Freiburg.
Ano, úvodní zápas celého turnaje patřil právě našim starším žákům. Osobně si myslím, že takový zážitek byl minimálně srovnatelný s návštěvou Allianz Arény. Kluci v chladném počasí absolvovali rychlou rozcvičku a vrhli se na jejich první mezinárodní měření sil. A měření to bylo náročné, mnohdy až neuvěřitelné. Srovnání fotbalu naší krajské úrovně s tou německou, to musí člověk vidět. A nutno říct, že kluci srdnatě bránili, rvali se o každý kousek hřiště, soupeři nic nedarovali. Ale fotbalová kvalita, zejména po taktické stránce byla na straně soupeře. Jediný míč nebyl nakopnutý, zautomatizované herní situace. No máme stále co dohánět. Jak jsme již psali, kluci se ale oklepali z prvotního překvapení z nástupu borců z Freiburgu a sehráli se soupeřem naprosto vyrovnanou partii. Soupeř měl sice více ze hry, ale když už se mu podařilo překopat naši pevnou obrannou hráz, vylámali si zuby na famózně chytajícím Michalu Chadimovi. Zejména trenéři soupeře nevěřícně kroutili hlavami nad některými zákroky naší brankářské jedničky. Zápas za stále se zvyšující hustoty srážek a snižující se teploty okolí dospěl do bezgólového konce a my jsme se vypravili už za pořádného deště do ubytování.
Už večerní počasí začínalo dávat tušit špatné vyhlídky na sobotu. Déšť neustával, a naopak se stále stupňoval. Přesto naši mládežníci vyjeli ke svým zápasům. 2 kategorie měli svou část odehrát dopoledne, tedy U15 a U10. Zbytek, U11, U13 a U17 měli svůj program absolvovat odpoledne. Bohužel déšť nic z toho nedovolil. Již cesta na stadiony byla lemována uzavírkami z důvodu nestíhající kanalizace. Takže naši mládežníci se po hodině vrátili zpět a vzhledem k tomu, že pořadatelé na tuto skutečnost nebyli připraveni a informace se k nám dostávali velice sporadicky přes WA kanál, začali jsme jednat a vymýšleli jsme náhradní plán. Spojili jsme se s týmem z hranic Francie a Německa, který byl ubytován s námi a našli jsme si kryté haly v centru Mnichova. Další neuvěřitelný zážitek, kluci se podívají do olympijského městečka v Mnichově. Zde se rozcvičovali účastníci Olympiády v roce 1972. V hale bylo hned 8 fotbalových hřišť pro malý fotbal. Zde si naši mládežníci mohli zahrát proti soupeři z Francie a také proti německým soupeřům, kteří tuto halu vyhledali také.
Oběd absolvovali děti formou donášky pizzy a celé 3 hodiny mohli řádit v kryté hale v centru Mnichova. Jak to ráno vypadalo na tragický den, odpoledne vše zachránilo. Díky této akci se našim hráčům nepovedlo zbořit naše ubytování při svém vlastním turnaji 1v1 v hale ubytování. Musím podotknout, že personál ubytování měl neuvěřitelně pevné nervy a pochopení pro naši situaci a patří jim za to také veliké díky.
Po návratu na internát jsme připravili pro děti promítání finálového duelu ligy mistrů mezi Realem Madrid a Borusií Dortmund. Své zastoupení zde našly oba fanouškovské tábory, a tak mělo finále pořádnou atmosféru i v našem prostředí. Děti byli nadšené, ti nejmenší se dali dohromady s francouzským týmem, ačkoliv si nerozuměli ani hlásku, dokázali se vyblbnout a možná i navázat jakousi formu přátelství, protože fotbal spojuje.
My vedoucí jsme načerpali informace o následujícím dni. Bylo rozhodnuto odehrát alespoň formou přátelských zápasů zbytek turnaje. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli nechat hrát naše nejmenší kategorie, tedy U10 a U11 a zbytek jsme druhým autobusem vyslali domů. Vzhledem k tomu, že formát turnaje byl kvůli nepředvídatelnému počasí ten tam, bylo toto řešení jakýmsi kompromisem.
Ráno po vypravení prvního autobusu na cestu domů, se zbytek výpravy vydal do místa konání zápasů. Naši nejmenší se ihned pustili do svých zápasů a změřili síly nejen se zahraničními týmy z Mnichova a dalších Německých měst, ale také například s Vlašimí. V mezinárodním měření sil naši hráči výrazně nepropadli a v každém zápase hráli důstojného sparingpartnera. Nicméně své zápasy nedotáhli do vítězných konců. Zážitek si ale odnesli určitě nezapomenutelný. Kolem oběd se vydal i druhý autobus na cestu domů a ani ta nebyla bezproblémová. Kvůli vydatným dešťům jsme museli upravovat trasu, vyhnout se rozvodněnému Dunaji a Innu. Ale vše nakonec dobře padlo a v neděli v podvečer se domů dostali všichni účastníci turnaje.
Za celou výpravu bych ještě jednou rád poděkoval všem sponzorům. Bez Vaší podpory by se nám nic podobného nepovedlo zorganizovat a už vůbec zrealizovat. Všem dětem patří veliké díky za perfektní reprezentaci našich klubů a českého fotbalu.
Za realizační tým FC Bechyně a TJ Sokol Stádlec můžu s jistotou říct, že jsme načerpali cenné zkušenosti a na ty hodláme navázat podobnými akcemi i v příštích letech a kdo ví, třeba se nám podaří podobnou akci přinést i k nám na jih Čech.
Níže ještě pár zvěčněných chvilek slávy 😉
